Herní dopoledne pro děti – inspirace

Už je to delší čas, co já a Lulu (1.d.o.) jezdíme na setkání jednoho roverského klubu v Liberci. A právě s nimi jsme se vydali na společnou jarní víkendovku 15.-17. března 2013. Ubytovaní jsme byli v budově Speciální základní školy v České Kamenici, která se nachází nedaleko Nového Boru. Když se přemýšlelo nad tím, co se bude všechno na tomto víkendu dít, vznikl takový nápad na netradiční akci – herní dopoledne pro děti z České Kamenice. Našim cílem bylo dobře zabavit nejen místní děti a mládež, ale také oživit alespoň jeden den dětí z tamějšího dětského domova. Hlavně se nám naskýtala možnost udělat něco užitečného pro druhé a tuto příležitost by skauti rozhodně jen tak zahodit neměli 🙂

Vše se muselo pečlivě připravit předem. Sepsali jsme si do týmů různé aktivity, promysleli organizační záležitosti a problémy, které by během dopoledne mohly nastat.

V pátek jsme zahájili víkend, zahráli pár her, podiskutovali nad přátelstvím a znovu si prošli všechny body k hernímu dopoledni. Ráno se počasí zdálo velice mrazivé a při pohledu ven se mi vybavila jedna dětská hádanka: Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. Naštěstí nám na pomoc přispěchalo sluníčko, které poctivě hřálo a svítilo po celý den, takže jsme herní dopoledne mohli uspořádat. Průvodcem herního dopoledne se stal továrník Franz Preidel*, který přicházející děti vítal balónky a radil, co a jak. Česká Kamenice nám dala k dispozici jejich park, a proto jsme využili poměrně velkého prostoru a měli nachystaných asi osm rozdílných aktivit, jako například lezení po laně, procházení určené dráhy po chůdách, praskání balónků přivázaných na noze a spoustu dalších. Návštěvníci našeho herního dopoledne dostali účastnické kartičky, na které na stanovištích získávali razítka a v cíli pak obdrželi pěkné ceny. Největší úspěch mělo podle mě stanoviště karaoke, zpívání, tancování a podobné „blbnutí“. To byste nevěřili, jaký děti z dětského domova mají v hudbě přehled a jak umí skvěle rapovat, zpívat, tancovat a hlavně si užívat – přeci, kdy jindy budou mít možnost si něco zarapovat do mikrofónu, aby se to rozléhalo po celém parku 🙂

Možná si říkáte, proč to píši zrovna sem – a sama jsem si stejnou otázku pokládala, když mě Janina o tento článek požádala. Nakonec jsem našla jednoduchou odpověď:  inspirace. Po přečtení článku zkuste popřemýšlet, zda by právě takovouto akci nechtěla třeba vaše družina, oddíl, či snad celé středisko zorganizovat. Myslím, že já si z ní odnáším nejen kupu zkušeností, ale také pocit radosti nad dětmi z dětského domova, u kterých si vybavuji hlavně ty úsměvy a zářící očíčka (zní to sice jako ohrané klišé, ale je to pravda).
Přála bych si, aby to nebyla ojedinělá akce a tohoto nápadu se chytli i další skauti 🙂

Eva – 1.d.o.
*Franz Preidel: Českokamenický rodák z 19. století, známý továrník, jenž vedl několik přádelen (-přestrojil se za něj jeden z našich skautů 🙂 )

Komentáře nejsou povoleny.